Vaše POTVORblogy

Nedávno jsem si vytáhla poslední trn z palce u pravé ruky. Česání rakytníku, to je trochu sázka, jestli vyhraji já nebo rakytníková holčička plná ostrých a lámavých trnů. Ano, rakytník je dvoudomý, dělí se na samčí a samičí. U nás na zahradě se usadil jeden chlapeček a dvě holčičky a obě měly letos plodů tak akorát, abychom je s mamkou stačily za jedno odpoledne očesat. Není to jen tak, protože kromě trnů má rakytník i jiné způsoby, jak nám znepříjemnit česání. Drobné oranžové plody rostou ve snopečkách na kraťounkých stopkách a rády se rozmáznou mezi prsty, když je trochu víc zmáčknete. Nedivím se, že tam, kde je to možné, nechávají plody zmrznout na keřích a teprve pak je sklepávají do připravených pytlů. V našich krajinách je to trochu obtížné, tak někteří sousedé větve rakytníku stříhají a dávají do mrazáku, aby šly bobulky snadno sklepat. Ale my se s našima holkama vždycky nějak dohodneme. Větvičky jim necháme a ony nás jen jemně chytí za šaty a nechají trn v prstu, aby se neřeklo, že se vůbec nebrání.

Rakytník je malý oranžový zázrak. Jedna malá bobulka má v sobě tolik vitamínu C, že to pokryje celodenní příjem. Kromě toho obsahuje i další vitamíny, množství minerálů a oleje. Pěstuje se jednoduše, roste téměř všude, ale nejraději má sušší slunná místa.

Léčivých účinků rakytníku využívali v Tibetu, Mongolsku, na Sibiři, v Číně a v Rusku. Znali ho i staří Římané a Řekové.

Jeho léčivé účinky jsou tak rozsáhlé, že je ani všechny nebudu vyjmenovávat. Používá se na onemocnění plic, jater, kloubů, sliznice, na krevní oběh, zahlenění, stimulaci regenerace, podporu při léčbě rakoviny, léčbu vředů a dalších a dalších nepříjemností, které tvory na Zemi postihují.

Samotný rakytník je hodně kyselý, tak se většinou zpracovává s cukrem nebo medem do sirupů, džemů a marmelády.

U nás doma bylo zvykem z rakytníkových plodů odstříhat zbytky stonků, nahrubo plody rozmixovat, smíchat 1:1 s cukrem, naplnit do malých skleniček a zavařit. Vydrží pak skoro neomezeně dlouhou dobu. Teoreticky. Většinou moc dlouho nevydrží, protože když si dáte lžičku nebo dvě ráno na lačno, je sklenička za chvilku pryč. Někdo nerad nerozemletá semínka, ale právě ta ráda křoupu. V dávných dobách krmili rakytníkem koně, aby měli krásně lesklou srst díky olejům v rakytníkových semínkách. Taky chci mít krásnou srst.

Letos jsme vyzkoušeli likér. Na kilo rozmixovaného rakytníku jsme dali kilo medu a půl litru alkoholu. Museli jsme pár dní počkat, až se med úplně rozpustí a spojí s ostatními ingrediencemi, pak jsme směs přecedili do lahví. Dobrota užívaná po malém panáku jako lék. A zbytek z cezení přišel opět do skleniček. Bude to vynikající základ čaje, až začnou mrazy.

A víte co? Těch pár let, co rakytník užíváme, jsme nikdo nebyl v zimě u doktora s chřipkou. O krásně lesklé srsti ani nemluvím

Rakytník je prostě malý oranžový zázrak s velkými účinky.