Vaše POTVORblogy

Jak se to vlastně všechno seběhlo a tak rychle? Ani sama nevím...

Stačilo jedno takzvané Blbé únorové ráno, pár myšlenek na současný stav nespokojenosti a v hlavně začaly lítat myšlenky: Přeci se dál nebudu lopotit ve fabrice, kam mě stejně vítr zavál vlastně omylem kvůli živobytí, ničit si ruce, zdraví a hlavně rozum. Člověk byl jen číslo (mozek byl samozřejmě nežádoucí orgán, jakož i prořízlá pusa a vlastní názor), jen kus na vyrábění dalších kusů pro automobilový průmysl. Ano, nemusela jsem otáčet každou korunu jako dřív, mohla si konečně v životě dopřát, ale pocit, že se musím posunout někam dál ve svém bytí, byl mnohem silnější než pocit, že mám na nové gatě. Co kdybych si vyjela někam na pořádnou dovču (nikde jsem pořádně nebyla), nebo si koupila vysněnou motorku? To by bylo něco! Ty těžce vydřené a našetřené peníze bych si měla přeci pořádně užít! Copak ale dál? Zase bych se TAM musela vrátit... A tak se z jednoho nešťastného a ubrečeného rána začal rodit nápad na vlastní kamenný obchod, dát příležitost nejen sobě, ale i dalším šikovným lidem v mém okolí, kteří by se rádi podíleli...

Jak ho ale zrealizovat? Vždyť je to spousta práce a peněz? To je přeci strašná blbost! Přeci neutopím úspory v něčem tak riskantním! Co když to nevyjde, co když se TAM budu muset vrátit s dluhy a sklopenou hlavou?... Všechno se to ve mně míchalo – akutní pocit na seberealizaci a zároveň ohromný strach o chleba na talíři. No, nebýt mé rodiny a drahého přítele (kterého jsem mimochodem poznala TAM a dokonce spolu pracovali bok po boku), asi bych tu myšlenku dávno opustila a vše další vzdala! Hodněkrát jsem si říkala, do čeho jsem se to proboha pustila. Stojí mi to za ty starosti? Jak budu stíhat budování obchodu a zároveň ještě chodit do práce?...

A tak nastala hoňka za vhodným místem... a že to byla vysloveně honba za pokladem! Skloubit dohromady cenu za pronájem, dostupnost pro zákazníky a zároveň prostorové vlastnosti byl nadlidský výkon. Měla jsem jasnou představu jedné prodejní místnosti a druhé na pořádání řemeslných kurzů. Buď byly ale prostory krásné a nájem šílený, nebo naopak... Dlouho jsem měla v pc uložený jeden inzerát k pronájmu. Uložený byl, ale zamítnut hned na začátku. Dál jsem hledala a hledala, až se nakonec vrátila k tomu „zamítnutému", prostě mi to nedalo. Nakonec děkuji (nevím jestli osudu či tomu nahoře), že jsem se k němu vrátila a přesně 3. 4. (shodou okolností v den svých narozenin) jsem si převzala klíče od svého budoucího obchodu. Dalo nám sice hodně sil a času ho „zkulturnit", ale myslím, že to stálo za to. Vznikly tři úžasné místnosti s osobitým kouzlem a duchem. Místo dvou, které jsem původně chtěla, mám nakonec k dispozici tři!

Nastala další otázka - jak obchod zaplnit? Představa rukodělných výrobků a komponentů byla jasná od začátku, ale kde sehnat další šikovné lidičky? A tak začala další honba přes přátele, sociální sítě, rukodělné portály a řemeslné trhy. Ze slov a písmenek se stala spolupráce a obchůdek se postupně začal plnit a dále plní nádhernými věcmi. Teď už jen ukončit poměr v práci a vrhnout se do další etapy svého života. Z továrny jsem odešla 30. 6. (na den svého svátku) a budu doufat, že mi obě osobní data a datum otevření 17. 7. 2017 se samými sedmičkami přinesou štěstí a nebudu svého rozhodnutí litovat...

Zvu všechny, co zavítají do krásných Českých Budějovic, do svého nového „kreativního života" :) Jste vřele vítáni!

PS: chtěla bych tímto velice poděkovat své rodině, příteli Jiřímu a kamarádům za velkou podporu i fyzickou pomoc. Bez nich by to vše asi dopadlo jinak a těch uplakaných rán by bylo víc a víc ;)