Vaše POTVORblogy

Dnes jsme se rozhodli navštívit pouť v Polné a vzhledem k tomu, že nesnáším davy lidí, tak jsme prchli pryč. Došli jsme až na zámek, kde už bylo klidněji a prodávali zde prodejci s ručně vyráběnými věcmi, což byla překrásná podívaná. No a když jsem pak uviděla před nádvořím plazit se po zemi obrovské hady, okamžitě jsem k nim zamířila.

Hadi mě odjakživa fascinují - jsou to úchvatní tvorové, ze kterých mám respekt. Pán tam byl s krajtami, což jsou škrtiči, takže není třeba se bát ušknutí. Hady jsem si pohladila a mají nádherně hladkou kůži a vůbec nejsou tak slizcí, jak se o nich povídá.

No a protože jsem vždy zvědavá, co vydržím, zapózovala jsem si s nějvětší krajtou - albínem. Úplně mi učarovala, jak měla červené oči a narůžovělou pokožku.

No a co bylo pak? Pak jsem doplatila na svojí přespřílišnou zvědavost. Vyptávala jsem se pána na všechny detaily, krmení apod. až vzal krajtu a řekl: Na, tady jí máš, tak si jí zkus a dal mi jí za krk! Naprosto mě vykolejil a když se mi začla krajta přibližovat k obličeji a viděla jsem ty oči, tak jsem se tvářila nějak takhle:

No ale s tímhle bych se moc ukazovat nemohla, tak jsem manžela rychle zaúkolovala, ať mě vyfotí, až se zatvářím normálně a podařilo se:

Tím moje pózování skončilo, protože mě začala krajta tisknout kolem krku a obtáčet se, což není zrovna příjemný pocit, takže jsem se záchvěvem paniky v hlase volala majitele, ať mi jí sundá, že mě škrtí.

Byl to úžasný zážitek, zase jsem se o kousek překonala a zažila něco nového.
 Jen není moc příjemné cítit se v roli oběti:-)