Vaše POTVORblogy

Jsem Adéla a je mi 33. To mj. znamená, že pár oslav vánočních svátků už mám za sebou. Od té doby, co máme dceru, mají Vánoce u nás doma zase úplně jinou náladu. Ty letošní, tedy vlastně už loňské, byly ale zvláštní ještě něčím jiným – byly to první Vánoce od startu šicí dílny Apau.

Jako dnes si pamatuji, jak jsme se s mužem na konci roku 2013 procházeli s kočárkem po okolí a přemýšleli, co bych mohla dělat na mateřské. Mám sice svou práci, svůj obor, který mě zajímá a ke kterému bych se ráda časem vrátila, ovšem tomu se nelze věnovat, aniž bych opustila domov. Hledala jsem něco, co půjde dělat z domova, při čem budu moct i relaxovat a co mi bude dělat radost. Volba padla (z různých důvodů) na šití dětských hraček a s odstupem roku můžu říct, že to byla skvělá volba.

Na trh (ó, jak důležitě to zní!) jsme vstoupili na konci ledna s látkovým pexesem, muchláčky pro nejmenší děti a třešňovými polštářky. S těmito produkty jsem se přihlásila do soutěže Rozjezdy roku a vyhrála třetí místo ve Středočeském kraji. Nádhera. Jiní lidé, zejména pak lidé spojení s byznysem, vyjádřili svým rozhodnutím názor, že hračky Apau jsou hezké a snad i životaschopné. Vítězství pro mě bylo hlavně ujištěním, že to, co dělám, má smysl, může se to lidem líbit a někoho to zajímá. Paráda!

Nebylo to ale vždycky všechno tak sluníčkové. Dceři bylo pár měsíců a já se snažila sžívat s jejími novými nároky a potřebami, vymýšlet nové produkty a jejich technologické zpracování, hledat čas a prostor na šití, při tom všem nějak normálně fungovat v domě s pracujícím manželem, třemi psy a sedmi kočkami a ještě se z toho nezbláznit. Květnové vítězství v Rozjezdech roku bylo velkým zdrojem energie a motivace. V létě pak přišla velká zakázka na obří kousky sushi od Sushiqueen Báry Rektorové, tj. další výzva, kterou jsem přijala a která mě posunula dál. Vlastně všechny zakázky mě posouvají dál, s každým dalším pexesem, s každým dalším speciálním přáním svých zákazníků, se učím něco nového, vymýšlím zlepšení nebo inovace...

No a koncem září jsem už tušila, že mě čekají první Vánoce a vlastně nevěděla, jaké budou. Pro jistotu jsem už tehdy na facebooku vyhlásila, že kdo chce pod stromeček dávat dárky od Apau, ať píše co nejdřív. Netušila jsem, kolik přijde objednávek ani kolik jich vlastně stihnu ušít, jen matně jsem počítala, kdy budu muset posílat poslední balíčky, aby dorazily včas. A v říjnu se spustila lavina. Objednávky přicházely na facebooku i na Potvoru, občas se ozvali jinými cestami i přátelé a známí. Dosavadní způsob zapisování objednávek do sešitu přestal stačit. A tak jsem si zavedla nástěnku a objednávky připichovala a vyřizovala podle toho, jak na ně zákazníci spěchali. Velcí (či zavední) výrobci se teď možná pobaveně zasmějí, ale pro mě byl stav více než dvaceti nevyřízených objednávek něčím opravdu novým. Za poslední tři měsíce roku jsem vyexpedovala skoro polovinu své celoroční produkce. S lítostí jsem musela odmítat pozvání na zajímavé trhy a prodejní akce, protože jsem tam prakticky neměla s čím přijít – vše, co jsem ušila, šlo okamžitě do světa ke svým zákazníkům. Pár dnů před Vánocemi jsem během ranního kojení přes telefon stahovala své zboží z Potvoru, protože objednávky přibývaly a už bylo zřejmé, že další nebude v mých silách vyřídit, na facebooku jsem vyhlásila stop stav. Ufff. Byla to neskutečná předvánoční „šicí jízda", kterou jsem zvládla i díky podpoře svého muže a rodiny.

Teď je únor. Konečně jsem se dostala k tomu, abych se ohlédla za prvním rokem fungování značky Apau a za Vánocemi, které byly opravdu nevšedním podnikatelským zážitkem. Leden je zatím poklidný, vyřizuji pár drobností, co mi tu zbylo z minulého roku, šiju si pexesa do zásoby, připravuji novinky a konečně (po téměř roční snaze) snad brzy spustíme i dlouho chystaný e-shop. Začínáme plánovat opravdovou dílnu – zatím šiju na stole v pokoji a látky mám uložené všude, kde je jen trochu místa. Hledám nové způsoby organizace práce. Ráda bych, aby rok 2015 byl pro Apau rokem, kdy už nebudu jen vyřizovat objednávky, ale najdu si čas a prostor (a také finanční prostředky) na nějaké strategické kroky pro rozvoj firmy. A taky se možná náš tým rozroste o další šicí posilu. Snad se letos už na nějaké zajímavé trhy dostaneme.

Rozjet projekt šitých hraček Apau byl dobrý nápad. Děkuji všem, kteří mě podpořili i těm, kterým se Apau hračky líbí. Být mámou je skvělé, ale mít vedle toho ještě kousek svého světa, který vám dělá radost a ve kterém jste úspěšní, je k nezaplacení.