Vaše POTVORblogy

V roce 2017 jsem s kamarádkou zkoušela první malé hokus-pokusy. Začátek byl děsivý. V roce 2021 jsem se k tomu na pár chvilek vrátila. Jenže k tomu nebylo vhodné prostředí.

No a letos jsem na dlouhodbé neschopnosti. Nakumulovalo se toho na mně víc. Začalo to jako únava. Ale taková, že jsem už v poledne nebyla schopná nic, jen tupě zírat. 

Začalo to postupně brát na obrátkách. Loni v říjnu, už jsem jezdila z práce jako zombí. Protože jsem tak trochu tvrdohlavá, vydržela jsem to ještě až do února, než jsem přestávala vidět. Bolest hlavy se stala i třídenní záležitostí. Pravá ruka přestávala dělat běžné věci. Rok před tím, jsem měla kratší zdravotní "ataku", která trvala asi dva měsíce. Již tehdy jsem proběhla tunelem. Magnetická rezonance mozku. Jenže mi tenkrát nikdo neřekl, že tam je nález, který neodpovídá běžnému stavu. 24 nespecifických útvarů, odpovídajích neurologickému poškození nervových center.

Letos jsem už prošla tolika vyšetřeními, že si myslím, že jsem si vybrala zpětně těch 20 let, kdy jsem fakt zatížila zdravotnictví - 1x do roka - nějakým chřipkovým morybundusem.

Teď ještě čekám na nové vyšetření mozku.

První týdny, jsem nebyla schopná fungovat. Myslet bylo jako když jste ztracená v mlze. Tělo vypovídalo uprostřed cesty na nákup službu a seděla jsem na lavičce a měla pocit, že jsem úplně bez energie. Kolikrát jsem volala synovi, aby pro mně někam došel. Žádné velké nákupy. Protože jsem měla co dělat zvednout tašku s dvěma krabicemi mléka a pěti rohlíky. Zadýchání až k pocitu, že mi vyskočí plíce z hrudi. Spala jsem i 16 hodin denně. Vyhoření, s panickými atakami. V kontextu s porušením nervových center, opravdu jsem čekala nějaký závěr, který lékaři udělají a já budu mít nějakou léčbu. Píše se konec října a já jsem stále bez diagnózy. 

Jenže člověk nemůže ustrnout. Nejsem ta co vše zahodí a "umírá". To nejsem já. Nejsem ta, co nemůže nic nedělat. To bych nebyla já. Začala jsem tedy důsledně vyřizovat některé záležitosti, které je třeba konečně uzavřít. O tom třeba jindy.

A taky jsem si začala hrát ... S galvanoplastikou. Zase.

A celé prázdniny jsem tomu věnovala. I když mi nic nejde extra rychle. Jsem šnek. Oproti vichřici, kterou jsem bývala před pár měsíci, celý život, jsem se změnila v luční podvečerní větřík. Takže, když mám zrovna světlou chvilku, a předpokládám, že mi to vydrží, aspoň dvě tři hodinky - hraju si.

A Vám to teď mohu ukázat. Co a jak dělám, si nechávám pro sebe. Protože mnoho nápadů je mých a mnou otestovaných. A tyto šperky nejsou hladkým uměleckým dílem. Ale NATUR COPPER - realita, jemná, decentní a fantasy šperky z přírody.

:-) :- 

:-)