Vaše POTVORblogy

Miluji pistácie a vždycky mi bylo líto vyhazovat jejich skořápky, tak jsem je jednou začala střádat s tím, že je někdy určitě na něco použiju. Když jsem začala vyrábět lapače snů, tak mě napadlo zapracovat tam skořápky pistácií. Myslím, že to docela vyšlo, alespoň ohlasy jsou příznivé. I přátelé mi schovávají skořápky.

Ale aby skořápka dostala takový vzhled jaký si představuji, tak to přece jen dá něco práce a také času. Každou skořápku musím vzít hodněkrát do ruky.

Nejdříve vyberu poškozené, ulomené, nebo nějak pokroucené skořápky, které by nebyly pěkné. Pak vezmu nožík a odstraním slupku, která zůstává přichycená uvnitř skořápky.

Protože jsou pistácie většinou slané, tak je pořádně vyperu v několika vodách, rozložím a nechám uschnout. Když je mám takto připravené, vyberu si barvu, kterou skořápky namořím. V barvě je nechám tak dlouho, jak chci mít světlý, nebo tmavý odstín. Pokud to jde, použiji přírodní barvivo. Pak je nechám okapat a opět rozložím, aby oschly.

Když jsou úplně suché, rozložím je jednotlivě jednu vedle druhé, aby se nepřekrývaly. Pak je nalakuji nejdříve z jedné strany a po uschnutí každou otočím, nalakuji z druhé strany a opět nechám pořádně zaschnout.

Nakonec přijde na řadu vrtačka. Na držení skořápky používám tenké kleštičky, abych si náhodou neprovrtala i prsty. Jako podložku používám dřevěný špalík. Není to jen tak, skořápka má tendenci se protáčet spolu s vrtákem. Při vrtání některá skořápka praskne, tak se musí vyhodit.

Konečně jsou skořápky připravené k poslední fázi, tj. k vytvoření nějaké pěkné dekorace.

Výsledek stojí za to. Větrohru pověsíme někam kde proudí vzduch do okna, ke dveřím, venku pod stříšku. Skořápky ve větru krásně, jemně chrastí a moc dobře se při tom relaxuje. Když k tomu ještě zavřete oči tak se můžete ocitnout v úplně jiném světě.