Vaše POTVORblogy

Koukám, že elkeramika má chvilku pauzu, tak se sem vnutím zase pro změnu já, se svým nekonečným příběhem "Jak jsem se stal knihvazačem".  Chronologicky sice na Ikarii ještě nedozrál čas. Správně by tady nejprve měly být knižní miniatury a logbooky, ale už vás nemůžu dál napínat...

Už jsem někde zmínil, že Ikarie je moje srdeční záležitost. Miluju sci-fi a Ikarii jsem kupoval hned od prvního čísla. Když na podzim léta Páně 2010 Mladá fronta ukončila její vydávání, z nostalgie jsem vyštrachal ze sklepa hromadu starých čísel a zjistil, že mám téměř kompletní vydání. Těch asi 30 chybějících kousků jsem postupně přes inzeráty a nákupem v internetových knihkupectvích doplnil a teď mám kompletní vydání od 1. do posledního čísla.

Zbývalo už jen těch 21 ročník svázat. A tak jsem ve volných chvílích začal. Jak to celé probíhalo máte vy, co jste mými pravidelnými čtenáři, docela dobrou představu. Ostatní mohou využít odkazů v závěru článku, aby se mohlil také seznámit s kouskem mého života.

Návrh obálky prošel několika fázemi. A vznikal docela dlouho a ztuha. Jako vítěz nakonec vyšel návrh na motivy obálek M. Zhoufa (alespoň doufám, že to byl on), zkombinovaný se snímky z filmu Ikarie XB-1 a doplněný o titulní stránky všech čísel v konkrétním ročníku. "Vítězný" návrh je na obráčku č. 1.

Docela dlouho jsem přemítal, jaký typ vazby by byl nejvhodnější. Nakonec jsem se rozhodl pro obchodní vazbu, která mi pro časopis přišla jako nevhodnější a zároveň nejjednodušší na zpracování. Další rozhodnutí jsem musel udělat při výběru vhodné předsádky. Volba nakonec padla na obtočenou stuženou předsádku s viditelným plátěným páskem. Když jsem měl tato těžká rozhodnutí za sebou, sehnat vhodný papír už bylo celkem jednoduché a neřezat jej na příslušné rozměry přímo hračka. Připravený materiál je na obrázku č. 2 a hotová předsádka, připravená k našití na knižní blok na obrázku č. 3.

Teď jsem narazil na asi vůbec největší problém. Jak to u takových časopisů vývá, člověk je při čtení ohýbá na všechny strany, roluje do ruliček a následně cpe do kapes a vůbec se k nim chová děsně macešsky. Teď jsem strávil hromadu času rovnáním dorychtovaných časopisů. Po mnoha pokusech se mi je za pomoci různých špejlí, tyček a lisů podařilo srovnat do použitelného tvaru a stavu. Jehlu jsem bez větších problémů na 328. pokus navlékl a nejeden dlouhý zimní večer pak sešíval knižní bloky, vždy jeden ročník do jednoho svazku. Na obrázku č. 4 se můžete podívat na sešitý knižní blok.

Po naklížení hřbetu následovala cesta ke knihaři, který mi bloky oříznul za celkem přijatelnou cenu. Nabarvit ořízku už taky umím. Poněkud problematické bylo zkulacení hřbetu díky velice silným složkám. Přece jen 64 stran na jednu složku je celekm dost. Ale i to se nakonec zadařilo. Ještě se popasovat se "zubatou" ořízkou, která vznikla právě díky příliš silným složkám. Sklenička od "Dušína", smirek a asi 20 minut duševně ubíjejícího smirkování problém vyřešilo. Nalepit záložku a kapitálky a zpevnit hřbet knihařským gázem je už maličkost. Výsledek je na obrázku č. 5.

Nasadit desky (obrázek č. 6) a dokončit hřbet (obrázek č. 7) byly naprosto bezproblémové operace. Jak vidíte, mám před sebou již téměř hotovou knihu. Už ji jen potahnout papírem s vytištěným návrhem a je hotovo... To co vypadalo na první podhled děsně jednoduše, se ukázalo jako docela slušný oříšek. Potahnout desky... jako prd. Potahnout hřbet... jakžtakž. Založit potah na přídeští... no problem. Založit hřget... prů..r! Teda lidičky, nikdy jsem netušil, že znám tolik sprostých slov. Vůbec mi to nešlo. První dva ročníky mají neskutečně ožužlané hřbety, než jsem přišel na to, že se musí nastřihnout křidélka a gáz a že se nastřižením vlastně nic nemůže stát, protože to ve výsledku překryje předsádka. Další ročníky už jsou docela ucházející.

Takže mám opravdu vlastnosučně svázanou Ikarii??? Jsem dobrej!!! A jak to vypadá? Koukněte na obrázek č. 8 a další. Nezbývá než popřát mnoho příjemných čtenářských prožitků s vlastnoručně vyrobeným pokladem.

Tak zase někdy příště nad miniknížečkami se budu těšit napočtenou.

P.S. Pro ty, kteří netuší co je to Dušín. Za mého mládí býval na dětských výživách hošík, který jako by z oka vypadl Mirku Dušínovi z Rychlých šípů. Odsud se u nás vžil název Dušín pro dětskou výživu.

P.P.S. Abyste si nemysleli, zatím mám svázané teprve 4 ročníky. Kdyby žena viděla, jak v kuchyni smirkuju ořízky, tak bych si příliš počteníčka neužil. A nebo možná užil mnohem víc... na nemocničním lůžku.

P.P.P.S. No asi neužil. Na rozdíl od Ikarie v časopisové formě, je tuhle nebezpečné číst v posteli. Když totiž při čtení náhodou usnete a spadne Vám na nos...

Kterak se státi knihvazačem - díl I. První kniha

Kterak se státi knihvazačem - díl II. Hrátky s časopisy

Kterak se státi knihvazačem - díl III. Gotická vazba

Kterak se státi knihvazačem - díl IV. Gotická vazba - pokračování

Ruční vazba časopisů