Vaše POTVORblogy

Určitě jste někde někdy při prohlídce hradu či zámku navštívili místní knihovnu a na stole tam ležela taková krásná velká tlustá kniha s nádherně zdobenými deskami. Gotická kniha a gotická vazba je, dle mého soudu, jedna z nejkrásnějších. Hlavně proto, že pracuje nejen s papírem, ale i se dřevem, kůží, kovem, drahými kameny, ... a při výrobě takové knihy se člověk vyřádí na více frontách. Dneska to nejspíš bude trošku delší čtení, ale doufám, že nebude nudné.

Začneme úplně od píky. Sehnat správný konopný provaz je dnes snad nemožné. Soudím, že tradiční způsob oběšení na konopném laně, je dnes na ústupu a chudáci kati a sebevrazi musí volit umělé náhražky. Já naštěstí našel klubo konopného provázku doma. Leč byl příliš tenký, aby se dal použít. Nastudoval jsem proto způsob kroucení provazů ze 3 žil a potřebný provázek si vyrobil. Samozřejmě, že se to neobešlo bez komplikací. Zasíťoval jsem při tom celou kuchyň a svázal sebe i svou milovanou saň. Ale nakonec jsme společnými silami nad motouzem zvítězili a na prvním obrázku můžete shlédnout výsledek našeho snažení.

Už při kroucení špagátu vyšlo najevo, že motouz je opravdu zdatný soupeř. Teď se ukázalo, že není žádná sranda ho jen tak donutit k tomu, aby se pokorně nechal našít na hřbet knihy. Bylo třeba vytvořit šicí stávek. Vypadá možná poněkud nevábně, nicméně svoji funkci bezezbytku splnil. Motouz, napjatý na stavu (obr. 2), se přestal zmítat a šití šlo jedna radost.

Bohužel jen jedna radost. Velice záhy jsem zjistil, že vlastně nevím, jak na konci složky obrátit a jak přišít kapitálkový vaz. Popátral jsem v literatuře a na interfernetu, ale stejně jsem nikde nenašel dostatečně jasný obrázek nebo popis, jak to vlastně je. Nakonec jsem vymyslel Havrošův kapitálkový šmodrchel. Nemám ani zbla tušení, jestli je to správně nebo špatně, ale je to přišité a drží to. Co je fajn, je zapošití nitě v případě, že dospějete na její konec. Suše po krejčovsku jsem ji zapošil do vazu. Jelikož jsem toho zatím víc ušil než svázal, přišlo mi tohle mnohem pohodlnější, než vázat uzlíky jako v případě jiného typu vazby. Já Vám sice ukážu kapitálkový vaz v detailu (obr. 3), ale Havrošův kapitálkový šmodrchel si ponechám jako výrobní tajemství. Když je došito, jednoduše ušitý blok ze stávku vystříháte.

Je čas začít připravovat desky knihy. Sehnat tenkou dřevěnou destičku z masivu? Škoda mluvit. Obvolal jsem bratru 10 truhlářů a dozvěděl jsem se něco v tom smyslu, že jsem se zbláznil. To už se prostě nedělá, protože je to nepraktické. Kroutí se to, praská to a vůbec je s tím víc práce než užitku. Nakonec se jeden z nich uvolil, že by ty dvě desky zvící nějakých 5mm a velikosti A4 vyrobil. Dokonce jsem si mohl vybrat dřevo - dub, buk, šveskta, bříza, borovice, smrk. Zajásal jsem. Pak mi řekl cenu, já poděkoval a zavěsil. 500-600 za ty dva umrněné kousky dřeva mě spolehlivě zavedlo do OBI. Nakonec překližka taky nevypadá tak strašně, no ne? Posuďte na obrázku č. 4.

Když už ty desky jsou, jde to ráz na ráz. Navrtat dírky žádný problém. Vrtáček a vrtačka je dneska standardním vybavením domácnosti. V nejhorším se dá použít i svidřík. Zase tolik těch děr není a svidřík je docela výkonný inštrument. Horší to bylo s prodlabáním drážek. Budu si muset nakoupit nějaká šikovná úzká dlátka. Teda jestli se dlátka se šířkou 3, 4 a 5 mm vůbec vyrábějí. Takhle jsem těch pár drážek pižlal zalamovacím nožem a mikrodlátky z modelářské sady. Výsledek je, že desky zčervenaly, jak jsem při tom klel. No zkrátka a dobře, když má člověk to správné vybavení, nářadí a prostory jde práce pěkně od ruky. Když to pytlíkujete na koleni, je to rasovina. Ale nakonec jsou desky připravené (obr. 5).

Vazy, respektive ta jejich část, která překukuje přes hřbet knihy, se rozpletou a pomocí jakéhosi přípravku se "rozčešou". Ten přípravek jsem opět marně hledal kde se dalo a nakonec jsem dospěl k názoru, že je to něco jako cidllina. Takže po rozpletení jsem každý pramen trošku požmoulal v ruce, aby se uvolnila jednotlivá vlákna konopí a pak přes hranu stěrky od SWIX klistru (ta má totiž jak hladkou, tak zubatou hranu) jsem konce motouzů snadno "rozčesal". Výsledek je na obr. 6.

Zkusmo jsem nasadil desky a přitom zjistil spoustu drobných záludností. Například, že rozčesané vazy sveřepě odmítají zalézt do připravených direk v deskách. Kapitálkový vaz má tendenci sklouzávat z rohu desek. Navrtané dírky jsou sice dostatečně malé na to, aby jimi rozumně prolezl konec rozčesaného vazu, ale dostatečně velké, než aby motouz v dirce bezpečně držel. Ale po konzultaci s profesionálkou jsem zjistil, že existují různé fíglíky. Konce motouzů se naškrobí a pak ty je pak možné nejem tahat, ale i tlačit. Dokonce bez problémů prolezou i dírkami v deskách. Motouzy se v dírách sichrují dřevěným kolíčkem. Růžek se malinko ubrousí a upraví tak, aby vaz držel přesně tam, kde držet má. Ale začíná to už trošku vypadat jako kniha. Posuďte sami na obrázku č. 7.

A tady bych asi pro dnešek skončil, ať toho nemáte moc. Mě dlouhé články taky začnou za chvíli nudit. Navíc to vypadá, že šikovně rozpůlený příběh přitáhne pozornost. Tak se budu těšit zase někdy příště napočtenou...

Kterak se státi knihvazačem - díl I. První kniha

Kterak se státi knihvazačem - díl II. Hrátky s časopisy

Kterak se státi knihvazačem - díl IV. Gotická vazba - pokračování

Kterak se státi knihvazačem - Díl V. Konečně Ikarie

Kronika - gotická vazba