Vaše POTVORblogy

Když jsem byla malá, chodila jsem do výtvarných kroužků a do jednoho, který se jmenoval šikovné děvče a učili nás tam všelijaké rukodělné techniky, jako např. vyšívání, drhání, výrobu korálků z papíru aj. Pak jsem byla starší a začala se věnovat hudbě. Když jsem dospěla a přestěhovala se na druhý konec republiky, pořídila jsem si psy a kočky a bylo mi dobře. Studovala jsem, pracovala jsem a hodně jezdila autem. A když jsem pak listovala katalogem čerpací stanice, abych si vybrala, za co utratím nasbírané "vytankované" body, padla volba na šicí stroj. Od dob "šikovného děvčete" utekla spousta vody, na šicím stroji jsem nikdy nešila a v posledních letech nic nenasvědčovalo tomu, že bych se měla k ručním pracem vrátit. Ale přišlo mi to v tu chvíli jako dobrý nápad, tak jsem si koupila svůj první šicí stroj.

Krabici se šicím strojem jsem otevřela až několik týdnů poté, co už jsem ho měla doma. Nějak mě to němu netáhlo. Poprvé jsem ho vytáhla z krabice ve chvíli, kdy jsem byla na začátku těhotenství a začalo se mi špatně spát. Rozhodla jsem se, že si ušiju polštář, se kterým se mi bude spát lépe. Nechtělo se mi za něj utrácet a kupovat si ho. Navíc jsem ani nikde nenašla přesně ten, který by se mi líbil. S pomocí návodu jsem poprvé navlékla nit. A ještě ten den jsem (světe div se, já se taky divila) ušila svůj první polštář i s povlakem na zip! 

Do dneška si pamatuju tu fascinaci z toho, že ráno to byly "jen" látky, zip a pytel molitanové drti a večer to byl polštář i s povlakem (a všude kolem neskutečný nepořádek z molitanové drti). Ta fascinace mě drží pořád.

Přes pár dalších polštářů, závěsů a povlečení jsem se dostala až k látkovému pexesu. Původní myšlenka byla podobná jako na začátku - chtěla jsem pro svou dceru pexeso, aby si měla s čím hrát, aby se jí dobře uchopovalo a mohla ho klidně i strkat do pusy a žužlat. Nikde jsem ale nenašla takové, které by se mi líbilo. No co, řekla jsem si, tak si ho ušiju. Na internetu jsem našla ideální látku a ušila své první pexeso. A okolní maminky zajásaly. A tak jsem ušila druhé, třetí... 

A jak to mám teď? Pořád mám psy a kočky, pracuju už o dost míň, protože jsem na mateřské s Klárkou a když mám volnou chvíli, tak šiju. Šiju pexesa, třešňové polštářky, muchláčky, prostě to, co využijí malé děti nebo jejich rodiče. A moc mě to baví! Někdy mám pocit, že se logicky uzavřel kruh, který započal už někdy v dětství v kroužku "šikovné děvče"... Díky Zdeňko (vedoucí kroužku)!

PS: Přála bych si dát své dceři také možnost chodit do kroužků, které ji budou bavit. Třeba se něco z toho stane i pro ni její životní náplní v budoucnu :)