Vaše POTVORblogy

Ráda bch se podělila o jednu historku pro zasmání . Smíchu přece není nikdy dost. Týká se mobilů.

Já mám svůj a měla jsem na něm zvonění ve stylu starého budíku nebo telefonu, prostě hlasité crrrrrr, které si s ničím nespleteš. Ale stalo se, že jsem ho věnovala manželovi, měl s tím svým nějaké trable. Tak jak byl i se zvoněním, které si nechal. Já dostala nový zdarma od banky, měli tehdy nějakou rozdávací akci.

A zase jsem na něm nastavila své crrrrr. Jenže pak z toho byl doma zmatek a tak jsem ustoupila a hledala nové zvonění pro sebe. Proč to tak obsáhle líčím ? Našla jsem jedno zvonění něco mezi houkáním hasičů, parníku, sirény ... to byste musely slyšet.

Začne to slaběji, ale pak to má prostě grády !! To proto, že když volá moje drahá polovice a já mám v kuchyni puštěnou televizi, slabé drnkání či melodii spolehlivě přeslechnu a moje crrrr mi bylo zabráno.

Včera jsem vyrazila do Prahy. Jedu domů a "ruce plné pazourů" jak já říkám. Nákup nějaké balíčky, tašky. Kabelku přes rameno. Jedu metrem dolů po schodech a najednou šílené houkání až jsem nadskočila ! Pak mě to došlo to je můj mobil !! Lidi se začali otáčet a já jak zuřivá hrabala v přeplněné kabelce a snažila jsem se přitom nic neupustit lidem pod nohy. Marně ! Mobil prostě nebyl ( debil ). Dojela jsem dolů a opatrně se rohlédla. Lidi civěli, ale policajty zatím nikdo nezavolal.
V tom se ozvala zase ta šílená siréna, dotyčný volal znovu. Lidi už se začali shlukovat. Dokonale jsem zazmatkovala. Balíčky a tašky letěly na peron, já na kolena a doprostřed té taškařice jsem vysypala celý obsah své kabelky přímo před sebe. Mobil nikde. Po nekonečných vteřinách vše utichlo.

Celá zpocená jsem začala dávat věci zpět do kabelky za stálého zájmu kolemstojících. A pak mi to došlo. Hlas manžela než jsem odcházela: "prosím tě a dej si ten mobil do zadní kapsy džínů, nebo do bundy, když tě volám jakživa to nezvedneš, protože z toho bince v tvé kabelce to neslyšíš.

Chocholouška naštěstí nikdo nezavolal.

Tak asi tak. Pa pa.