Vaše POTVORblogy

Jsem Adéla a šiju dětské hračky. Začala jsem s látkovým pexesem, třešňovými polštářky a muchláčky pro miminka. Pak přišly vybarvovací polštářky a látkové kostky. Mezitím občas dorazila od kamarádek objednávka na sadu polštářů a ubrusů. A jednoho dne mi napsala královna. Přesněji řečeno Bára Rektorová, majitelka firmy Sushiqueen. Chtěla ušít obří sushi do fotokoutku u svého stánku na Letní Letné...

Den 1.
Napsaly jsme si pár řádků na facebooku. Mám velkou radost, že mi chce svěřit něco tak důležitého, jako jsou obří plyšová sushi. Moc si ale neumím představit, jak to bude nakonec vypadat a jestli se naše představy o obřím sushi shodují. Zavoláme si později.

Den 4.
Obě toho máme moc, nikam nespěcháme, tak jsme si s prvním telefonátem daly načas. Krátký telefonický brainstorming o tom, co si Bára přeje a co bych jí mohla nabídnout. Padnou dva návrhy. Jeden takový normální (jako že bych to měla zvládnout ušít) a druhý o dost náročnější. Báře se líbí oba. To mě trochu děsí.

Den 5.
Mám za sebou první bezesnou noc. V pauzách mezi kojením přemýšlím nad tím, kolik budu potřebovat materiálu, kolik toho mám doma, co musím doobjednat, co použiju jako výplň obřích kousků sushi, stahuji si obrázky sushi, podle kterých bych chtěla šít.

Den 6.
Druhá bezesná noc. Bára chce zrealizovat oba návrhy, tak jsem vymýšlela, jak ušít ten náročnější z nich. Už vím. Bezesných nocí bude jistojistě víc. Připravuji kalkulaci. Zjišťuji, zda mí dodavatelé mají dostatek plyše. Samozřejmě, že nemají. Plyš není zrovna materiál, kterým by si obchodníci uprostřed léta plnili sklady. Kalkulace je hotová, náročnější projekt je ale příliš náročný, tak jsme od něj upustily. Ufff. Nepokrytě se raduji a doufám, že už se konečně vyspím.

Den 7.
Dopočítáno, objednáno, sehnáno, většina materiálu už je doma. Zatím to vypadá, že toho moc nedělám, ale ono je to proto, že jsem na mateřské s jedenáctiměsíční Klárkou, která vyžaduje pozornost, a tak můžu šít a připravovat věci na šití jen, když spí. Povedlo se mi ušít první část lososového maki včetně lososové aplikace. Vypadá to líp, než jsem čekala, mám radost!

Den 8.
Druhá část lososového maki, konkrétně rýže s lososem, už je taky hotová. Šicí stroj trochu stávkuje, ale pořád ještě šije. Objednávám výplně do polštářů. Na víc dnes není čas.

Den 7.
Můj báječný muž bere naši dceru na celodenní výlet a já mám celý den na šití. Vznikají vnitřní polštáře obou sushi rolek (maki), našívám řasu, sešívám s rýží, našívám zip. Šicí stroj stávkuje, ale stále šije. Plním vnitřní polštář polystyrénovými kuličkami. Kuličky jsou všude. Plyš je všude. Ještě nikdy jsem nepracovala s materiálem, po kterém by zůstával tak neskutečný nepořádek. S každým střihnutím odpadne kousek chlupů. Jsou všude. Smetanově bílé, černé, lososové. Do toho polystyrénové kuličky. Nemám samostatnou dílnu, šiju v pokoji, který obýváme s dcerou, a tak mě čeká před návratem mých milých asi hodinový úklid a luxování asi tuny plyšových chlupů.

Den 8.
Když dcera usnula, připravila jsem si materiál na třetí vnitřní polštář – na sushi nigiri (později bude nazýváno „bílým hovadem"). Polštáře budou sloužit i jako sedací vaky, tak potřebuji, aby švy něco vydržely, proto šiju overlockem. Na našití zipu pak chci použít běžný šicí stroj, na kterém jsem šila poslední rok prakticky denně. Ten, který v posledních dnech stávkoval. Už dostávkoval. Jeho duše se odebrala do křemíkového nebe. Je to šicí stroj, na kterém se dvanáctileté holčičky učí šít a který jsem před časem koupila za body nasbírané na čerpací stanici, nemá smysl ho dávat do opravy. Je zázrak, že vydržel takovou zátěž. Takže jsem došila. A to mi kromě sushi zakázky klepou na rameno ještě tři zakázky na polštáře, ubrus, muchláčka a pexeso...

Den 9.
Do začátku Letní Letné zbývá týden. Mám hotové jedno sushi, druhé má hotový prázdný vnitřní polštář, třetí ani to ne, nemám na čem šít a potřebuju dokončit a odeslat ještě zmíněné tři zakázky. A tak jedeme s Klárou na výlet za kamarádkou Lucií, která je ochotná mi půjčit svůj šicí stroj, než si seženu nějaký jiný, na kterém to všechno došiju.

Den 10.
Když dcera usnula, povedlo se mi připravit si jednotlivé díly druhé sushi rolky. Opět jsem stříhala plyš, opět jsem půl hodiny vysávala chlupy po celém pokoji. Tentokrát smetanově bílé, černé a světle zelené (avokádová aplikace). A protože se blíží mé narozeniny (a protože můj „dětský" šicí stroj odešel do křemíkového nebe, kam odcházejí všechny spotřebiče a kalkulačky), objednala jsem si nový stroj – stroj pro velké holky. Vzhledem k tomu, že v šití od začátku roku podnikám, už bylo na čase.

Den 11.
Až když zpětně sepisuji tento článek, si uvědomuji, jak málo času na to všechno bylo... Vyrážíme s Klárou na výlet za babi a dědou na chalupu. Klára si užije společnost oblíbených příbuzných a já mám čas na šití. Půjčený šicí stroj se zastaví jen, když špendlím nebo obědvám. Na konci dne mám hotové dvě zakázky a ušitý plyšový potah na avokádovou sushi rolku.

Den 12.
Klárce rostou zuby, na šití nezbývá prostor. Dokončuji a odesílám třetí zakázku – látkové pexeso. Aspoň, že to jsem měla ušito dopředu a došívala jsem jen pytlík. Zbytek času trávíme s Klárkou přípravami na zítřejší oslavu – budeme slavit troje narozeniny – mého muže, Klárčiny a mé.

Den 11.
Nešiju, není čas. Ale ani nepanikařím. Počítám s tím, že obří sushi dokončím v neděli, kdy mám slíbeno, že si muž vezme Klárku na starost a já budu mít čas a prostor na šití. A tak slavíme. Jeden den s přáteli, druhý den s rodinou. Dorazily výplně, tak aspoň plním zbývající dva vnitřní polštáře polystyrénovými kuličkami. Rýžová část nigiri spolkne překvapivé množství kuliček... PPL přiváží nový šicí stroj.

Den 13.
Muž se stará o Klárku a já šiju plyšový potah na nigiri. Plyšové chlupy jsou všude. Na nigiri by měl být plátek lososa. Řeším jak a z čeho ho ušít tak, aby byl poddajný, silný tak akorát, aby se dal vyprat a aby celá výplň pak neskončila v jednom rohu. Nakonec prošívám připravený polštář příčnými pruhy a ty pak plním polyesterovými kuličkami. Vzniká tak něco mezi matračkou a peřinou, nicméně to má vlastnosti, které požaduji, tak jsem spokojená. (Ve skutečnosti byl proces vzniku lososového vnitřního polštáře daleko náročnější – sžívala jsem se při něm se svým novým šicím strojem, párala několik neúspěšných pokusů a notně se u toho navztekala, výsledek ale stojí za to.)
Rýžová část nigiri mě taky potrápila, zejména pak její spodní část, která má být otevírací, aby šlo potah sejmout a vyprat. Tak zaprvé – nejsem vyučená švadlena a všechno, co dělám, dělám metodou pokus – omyl, zadruhé – našívání zipů nesnáším, protože, ať chci nebo nechci (zejména u měkkých materiálů jako je plyš) mi to prostě na poprvé nikdy nevyjde a strany zipu nelícují. A zatřetí – zip na spodní straně nigiri měl skoro tři metry na délku. Samozřejmě, že mi to nevyšlo. A když už se mi jej povedlo uspokojivě přišít a rozdíly mezi jednotlivými stranami zipu byly prakticky zanedbatelné, zjistila jsem, že se zip rozjíždí. Následovala chvíle beznaděje (co na tom, že mám doma 200 metrů zipu, když k němu evidentně nemám vhodného jezdce), pak pokus o vypárání třímetrového zipu (ten skončil tím, že jsem zip bezostyšně vyrvala – to naštěstí u plyše celkem prošlo) a nakonec spásná myšlenka, že by bylo možné použít dva jiné zipy v podobných barvách, které mám náhodou doma a třetí stranu zkusím spojit kovovými druky, které jsem nedávno dostala od mámy a které jistojistě pamatují ještě mé dětství. Výsledek – povedlo se mi to „bílé hovado" obalit do plyše a nevypadá to věru zle. Ufff.

Den 15.
Poslední den, kdy můžu něco ušít. Čekají mě už jen tři maličkosti – proužek řasy na „bílé hovado" (nigiri s lososem), které je součástí objednávky a pak něco, co není součástí objednávky – kapka sojové omáčky a kousíček wasabi. Na kurzu nás učili, že je fajn dát zákazníkovi k jeho objednávce taky nějakou přidanou hodnotu. Sojová omáčka a wasabi budiž touto přidanou hodnotou.

Tak a to je všechno. Konečně. 15 dní, 4 šicí stroje, skoro 25 metrů látky, 450 litrů polystyrénových kuliček, 1 kilo polyesterových kuliček, 6,5 metru zipů, 8 druků a 1 jedenáctiměsíční holčička, která u toho byla se mnou. Naučila jsem se navlékat nit do dvou různých šicích strojů, používat zipovou patku, ujistila se, že do lososového nigiri se dává wasabi a zdolala zatím největší šicí výzvu v životě.

Díky královno Sushiqueen!