rozrazil rezekvítek

Zdravím všecny, kterým se podařilo na mě narazit.
Znáte Hospodu na Mýtince od Járy Cimrmana? Hlavní hrdina odjakživa toužil stát se hostinským, ale nesnášel lidi. Já jsem odjakživa měla ráda keramiku, ale nesnášela jsem hlínu. Až moje holčička začala chodit se školkou na keramiku a po školce chtěla chodit ještě s maminkou. Tak jsem s ní vyrazila jako doprovod. Jenomže paní vedoucí kroužku mi přidělila hroudu a očekávala TVORBU. A tak to začalo. Já si začala tu odpornou, ruce vysušující hmotu nosit domů a po nocích, kdy ta má holčinka s bráškou spinká a manžel kouká na fotbal, ji vybalím v kuchyni a s nadšením tvořím.
Jo, tak to začalo, děti ale rostou, zájmy mají trochu jiné, ale mně nadšení neopustilo. A tak se stále snažím dát hlíně tvar, pak i barvu, ale ona si v peci žije tak trochu svým vlastním životem a výsledek je vždycky překvapením. Absolutní nejistota. A to mě na tom moc baví.
Nepoužívám hrnčířský kruh, vše je modelované z poměrně silného plátu a zpracované tak, aby byl buzen dojem, že to tvořily ruce předků. Mé výtvory jsou tedy poměrně těžké, poněkud šišaté a dost vydrží.
A pokud byste měli nějaké specielní přaní, které bych Vám mohla splnit, ráda vyhovím.
Hlína i všechny glazury, které používám jsou bezolovnaté, kvalitně vypálené, leč v našich končinách, abych mohla ke svým výrobkům napsat užitné, bych musela mít atest ke každému z nich a do toho se zatím nepouštím. Tudíž k nim nesmím napsat, že jsou určené pro styk s potravinami. Pokud u mě nakoupíte, je na Vás, jak s mými výtvory naložíte.